Minulou sobotu jsme pořádali Hong Fa v Praze na Andělu. Krátce poté, co jsme postavili stolek s peticí, přišli dva policisté s tím, že tam stolek z nějakého důvodu nemůžeme mít. Žádné světské argumenty neměly vůbec žádný účinek. Pak teprve mi došlo, že bych se měl podívat do sebe. První věc, kterou jsem si uvědomil, byla, že jsem tomuto Hong Fa nepřikládal dostatečnou váhu. Uvědomil jsem si tedy, jak je to významná událost, když nabízíme spásu tolika bytostem. Desítky lidí podepíší petici, řadě lidí dopodrobna vysvětlíme fakta a stovky lidí si vezmou letáček, kde si základní fakta mohou prostudovat. Další lidé se zastavují u našich materiálů.

Posledné leto bolo bohaté na udalosti. Do našej krajiny na návštevu zavítal čínsky prezident. Pre nás ako praktizujúcich sa tak naskytla výborná šanca objasniť fakty veľkej skupine ľudí z hlavného prúdu spoločnosti. Ako to už býva, rôzni praktizujúci chápali túto situáciu rôzne. A tieto naše pochopenia sa následne odrazili v celkovom stave vecí. Na námestí pred prezidentským palácom, kde návšteva prebiehala, sme sa zhromaždili aj s našimi transparentmi, pričom sa k nám pridala pomerne veľká skupina bežných ľudí. Aj keď nás na tejto strane barikády bolo veľa, omnoho početnejšia bola skupina „vítačov“ čínskeho prezidenta, ktorí zaplavili námestie. Vystupovali voči nám dosť agresívne, trhali nám transparenty a útočili na nás.

Náš Učiteľ v Lunyu hovorí: „Vedúce zásady dnešnej ľudskej vedy obmedzujú jej výskum a vývoj na tento materiálny svet, keďže predmet sa nebude študovať, kým nie je uznaný - takto sa postupuje.“ Moje pochopenie tejto vety je, že na to, aby sme dosiahli prielom ku vyšším úrovniam („dostať sa za materiálny svet“), musíme neustále zvyšovať naše pochopenie (inak by sme boli obmedzení „vedúcimi zásadmi dnešnej ľudskej vedy“). Spomínam si na situáciu zo začiatku tohto roka, keď sa v Českej republike a v Rakúsku organizovalo vystúpenie súboru Shen Yun. Na Slovensku sa nám však vystúpenie zorganizovať nepodarilo. Zo začiatku som bol z tejto situácie značne nesvoj a pociťoval som aj istú závisť.

Jednou jsem se svojí ženou přecházel přes ulici poblíž našeho domu, kde bydlíme v podnájmu. Na přechodu jsou semafory. Dříve jsem rychle přeběhl přes ulici, kdykoliv se naskytla příležitost, nehledě na to, jestli svítila červená nebo zelená, a žena obyčejně zůstala stát a čekala na zelenou. Později jsem si díky jinému praktikujícímu uvědomil, že není dobré chodit přes přechod na červenou, a tak jsem to přestal dělat. Naposledy se stalo to, že žena rychle přeběhla ulici na červenou, když nic nejelo, a já jsem zůstal stát a čekal, až bude zelená. Proběhlo mi v té chvíli hlavou několik myšlenek. Uvědomil jsem si, že se situace úplně otočila.

V práci jsem nedávno začal jezdit s vysokozdvižným vozíkem. Asi jste si všimli, kdo jste to viděli, že jezdit s vysokozdvižným vozíkem a převážet věci vypadá velmi jednoduše a snadně. Občas se zmáčkne nějaká páčka, občas se couvne sem, občas najede tam a všechno jde hladce a bez problému. Můžu vás ujistit, že tak jednoduché to není, obzvlášť na začátku. Právě když jsem začínal, tak jsem zrovna potřeboval převézt dvě bedny, které byly uložené na velmi úzkém místě, kde se špatně najíždí. Byla to práce pro zkušeného řidiče, určitě ne pro začátečníka, nicméně nikdo lepší v okolí nebyl. Tak jsem souhlasil, že to převezu, a požádal jsem kolegu, aby mi šel pomoct.

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 2003. Tehdy se zdálo, že má 39letá životní cesta došla do slepé uličky: trpěla jsem zánětem jater a v noci jsem nemohla spát. Na nehtech se mi objevily černé linky. Kdykoli se změnilo roční období, byla jsem první, kdo se nachladil. Díky těžké revmatické artritidě jsem se neodvažovala vystavovat větru ani přijít do styku se studenou vodou. I v létě, jakmile mě ofoukl vítr, proběhl mi tělem chlad. Jen co jsem se dotkla studené vody, cítila jsem prudké bolesti v zádech, jako kdyby mě někdo bodal jehlami. Také jsem začala vidět zastřeně. Obzvlášť vážná byla má ztráta paměti. Ještě těžší bylo pro mě vydržet to, že má hlava, která byla pokryta malými rankami, nesnesitelně svědila. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem cítila, že bych raději zemřela.

Je to kultivační proces, než je člověk schopen Mistra a Dafa skutečně respektovat. Pamatuji si, že když jsem získal Dafa a ještě jsem nevěděl, jak vzácné a vážné Dafa je, pokládal jsem knihy Dafa kamkoliv nebo jsem četl vleže v posteli. S pokročilostí mé kultivace se u mě pozvolna vyvinulo hluboké pochopení Dafa, od nejasného až k hlubokému a rozvážnému pochopení, když jsem viděl tu mocnou sílu Dafa při pronásledování. Opravdu jsem poznal, že ať si Mistra a Dafa jakkoliv vážíme, nikdy nemůžeme splatit to bezmezné Buddhovo milosrdenství a to, co nám Mistr a Dafa dal.

Když mi bylo 10 let, babička mi pověděla něco velmi důležitého. Té noci, kdy jsem se narodil, se jí zdál sen. Někdo jí ve snu řekl: „Ve svém domě máš opravdové srdce, a proto ti jsou ponechány kořeny boha. Nezapomeň na ‚lun-c'‘ (kolo) gongu, které navždy zachrání lidské bytosti.“ Jakmile dopověděl tato slova, zmizel. V okamžiku, kdy se babička probudila, jsem se narodil. Přikládala tomuto snu velkou důležitost a mnohokrát mi ho vyprávěla. A tak jsem si jej od svého mládí pevně držel v mysli.

V mnoha svých přednáškách Učitel zdůrazňuje důležitost studia Zákona. Jako učedník Dafa, zejména učedník Dafa v období nápravy Zákona, si myslím, že by se každý měl učit Zákon nazpaměť a používat ho k napravování každé jednotlivé myšlenky, protože Zákon dokáže posílit naše spravedlivé myšlenky. A tak jsem byla rozhodnutá, že se naučím Zhuan Falun zpaměti.

Všichni učedníci Dafa vědí, že rozhodujícím hlediskem v kultivaci je dívání se do sebe. Někteří praktikující ale stále mají potíže nalézt kořen či příčinu problému poté, co hledali uvnitř. Ten důvod spočívá v tom, že člověk má sklon věnovat se danému jevu jen na povrchu, místo aby šel ještě hlouběji vstříc skrytým mezerám.

Od 15. května 1992 do 10. května 1994 pořádal Mistr celkem sedm sérií přednášek v Čchang-čchunu. Na první z nich bylo ani ne 200 lidí, ale na sedmé už bylo přes 3 000 lidí z celé země. Někteří lidé přiletěli letadlem, někteří nemocní byli do haly přineseni příbuznými a některé páry z venkova přijely s dětmi na ramenou. Všichni přišli kvůli svému předurčenému vztahu s Dafa. Přišli, aby získali Zákon, a pak se s ním v srdci vrátili zpět. Jako semínka zasazená Mistrem kvetli a pak začali nést ovoce. Mistr se o ně po celé té cestě pečlivě staral, odstraňujíc ranní rosu a silné sluneční paprsky, odhánějíc vítr a déšť, a zabraňujíc, aby byli pokousáni od hmyzu a myší.

Praktikující Falun Dafa z města Čchang-čchun vzpomínají na dny, kdy Mistr šířil Zákon ve svém rodném městě. Pamatují si 14. výročí Mistrova šíření Dafa s nejhlubšími pocity ve svých srdcích. Mistr bydlel na severozápadním rohu křižovatky ulic Ťien-še a Ťie-fang. Byla to stará budova. Mistr bydlel v bytě, který byl obrácený na jih, ve čtvrtém poschodí. Byt měl dva pokoje a měřil méně než 92 metrů čtverečních. Ve vnitřním pokoji byla postel a kuchyňská linka, ve vnějším pokoji byl stůl, pohovka a knihovna. Na knihovně byla kadidelnice na pálení vonných tyčinek, z poloviny zaplněná popelem z tyčinek.

Po přečtení Mistrova jingwenu „Buďte bdělí“ jsem se cítil hrozně, protože Mistr v něm zmiňuje internetové diskusní fórum Čching-sin. Já jsem toto fórum použil několikrát. V literární části jsem tam zveřejňoval své články a také jsem měl pár dotazů ohledně počítače. Už delší dobu jsem se tam ale nepřihlásil a nedávno jsem se dozvěděl, že toto internetové diskusní fórum bylo zavřeno. Někdy v březnu či v dubnu roku 2009 jsem si všiml, že do internetového diskusního fóra Čching-sin dal jeden praktikující odkaz na elektronickou knihu, která se jmenovala něco jako „sebrané spisy Falun Dafa“. V této elektronické knize se nacházely všechny Mistrovy sebrané lekce.

Předtím, než jsem začala praktikovat, jsem na tom byla se zdravím velmi bídně. Nebyla jsem schopna dělat domácí práce, protože mi bylo velmi špatně, ani jsem nebyla schopna se postarat o mé staré rodiče ani o mé malé děti. Chtěla jsem ukončit svůj život, abych ušetřila mou rodinu od problémů. Poté co jsem získala Zákon, jsem se zcela vyléčila. Přátelé a příbuzní mi říkali, že jsem se úplně změnila, jako bych byla nový člověk. Rodina byla vděčná Dafa a Mistrovi za to, že mě milosrdně zachránil. Každý den jsem cvičila, studovala Zákon a účastnila se akcí, jejichž cílem bylo dát lidem vědět o Falun Dafa.

Během období, kdy jsem byla zadržována v nápravném zařízení ve městě Laj-wu, v provincii Šan-tung, jsem potkala dvě praktikující Falun Dafa. Jedna z nich byla slečna Liou Aj-fang, ta druhá byla její švagrová. Jakmile jsem se dozvěděla, že praktikují Falun Dafa, vyděsila jsem se. Nechtěla jsem se jim ani podívat do očí, protože jsem se bála, že mně ublíží v jejich snaze o dovršení. V televizi a v novinách bylo tolik propagandy o strašlivých případech, ve kterých byli praktikující Falun Dafa obviňováni, že jsem se bála pokaždé, když jen někdo Falun Dafa zmínil. Myslela jsem si: „Jak se s tím teď vypořádám, když s nimi mám žít?“ Po nějakém čase jsem si uvědomila, že nejsou takové, jak o nich mluvila propaganda.

Toto je příběh o císaři Čchien-lungovi z dynastie Čching: Čchien-lung cestoval jednou potají do údolí řeky Jang-ce. Jednoho dne stál s váženým buddhistickým mnichem na kopci a pozoroval tu spoustu loděk plujících po řece na sever i na jih. Císař Čchien-lung se náhle mnicha zeptal: „Kolik loděk je na řece?“ Mnich se na chvilku zamyslel a pak odpověděl: „Jenom dvě loďky.“ „Proč jenom dvě loďky?“ zeptal se Čchien-lung. Vážený mnich mu odpověděl: „Jedna se jmenuje Sláva. Ta druhá se jmenuje Osobní prospěch.“ Císař Čchien-lung chtěl mnicha zřejmě s takovou těžkou otázkou vyzkoušet. Ten mnich však byl kultivující s velkou moudrostí a nebyl tedy zmaten.

Je čtvrtek večer. Jsou dva dny před dnešní Česko-slovenskou Fa konferencí. Konečně se pouštím do psaní své zkušenosti. Můj manžel mně již delší dobu pomáhal, abych si na to udělala volnou chvíli. Já si ale pořád říkala, že nemám tu správnou myšlenku, dost inspirativního presu či jakési nadání. Snad to, že jsem se dnes probudila s bolestí hlavy, která mě neopustila v průběhu celého dne, mě asi připravovalo na to, že sepsání čehosi niterného se pak bude zdát čímsi, čím doopravdy je. Ulehčující, plynulé a s těmi nejlepšími myšlenkami na vás i příjemné.

Stále řeším problém, proč se mi někdy daří dobře objasňovat pravdu a pak to nejde dobře. Uvědomil jsem si, že nejsem dost usilovný. Před loňským představením Shen Yun jsem byl v Praze celý týden, ale jen párkrát jsem měl dobrý pocit. Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Dnes studuji daleko víc, ale výsledky byly různé. Teď právě hledám systém. Uvědomuji si, že vždy před úspěšným Hong Fa jsem měl dost času na meditaci, cvičení i studium Zákona, a po cestě nebo přímo na místě byl prostor na vysílání spravedlivých myšlenek. Vědomě jsem tento postup zopakoval při posledním Hong Fa a výsledek mi dal za pravdu.

Když jsem si přečetl zkušenost praktikujícího nazvanou „Smysl poslání a připoutání dělání věcí“, která byla uveřejněna na webové stránce Ming-chuej 10. července 2009, měl jsem na věc stejný názor. Připoutání dělání věcí je tím, co by praktikující měl odstranit. Neznamená to ale, že bychom měli dělat méně či vůbec, abychom zachránili vnímající bytosti, jen protože odstraňujeme připoutání dělání věcí. Někteří praktikující, zdá se, používají připoutanost dělání věcí jako ospravedlnění pro to, že pak neobjasňují pravdu a nezachraňují vnímající bytosti, či se vymlouvají na to, že nevykročili vpřed, že jsou pasivní či že usilovně nepracují, aby zachránili vnímající bytosti.

Krátce po vydání „Devíti komentářů ke komunistické straně“ jsem se zmínil synovi jednoho z mých příbuzných o pronásledování Falun Gongu. Rovněž jsem mu vysvětlil, že člověk by měl vystoupit ze strany, aby byl zachráněn. Bez váhání řekl: „Chci vystoupit.“ Když jsem se s ním setkal za několik dní, vyprávěl mi tento příběh: Zdálo se mu, že byl v zamčené místnosti. Uviděl strašidlo, jak škrábe tlapou po stěně. Po každém škrábnutí zůstaly krvavé stopy. Měl strach. Později ho zachránil člověk, který vypadal jako já. Když jsem si poslechl tento příběh, řekl jsem mu, že to byl Mistr, kdo mu zachránil život, a požádal jsem ho, aby mu za to poděkoval.

Jsem dlouholetou praktikující. Falun Gong jsem začala praktikovat v roce 1996. Během uplynulých deseti let jsem zažila mnoho nadpřirozených zkušeností. Než jsem začala praktikovat Falun Gong měla celá moje rodina špatné zdraví. Můj nejstarší syn zemřel v deseti letech na rakovinu. Nepomohly mu žádné léky ani lékaři. Brzy nato se objevila stejná nemoc u mého muže. Rakovina se nakonec projevila i u mých ostatních dětí. I já jsem měla mnoho nemocí. Člověk, který nezná pravdu života, je bez kořenů jako mořská řasa. Jeho život je předurčen k tomu, aby byl trudný. Později jsem se stala buddhistkou v chrámu s nadějí, že bych tam mohla být v bezpečí. Pálila jsem vonné tyčinky a celé dny jsem uctívala Buddhu.

Na webové stránce Clearwisdom již sdíleli mnozí praktikující své zkušenosti o tom, jak odstranit rušivé myšlenky a únavu při studování Zákona. Jak dosáhnout plného soustředění a stavu klidné mysli při studování Zákona? Sedět vzpřímeně, mít dobré myšlenky, snížit rychlost čtení, číst nahlas, číst Zákon jako kdybychom ho četli poprvé a tak dále, to vše vyplynulo z výměny zkušeností, které mi velmi pomohly v kultivaci. Nedávno jsem měla sama několik osobních zkušeností a ráda se o ně s praktikujícími podělím.

Cítím se zahanbená, že já, praktikující Falun Dafa, jsem nechala staré síly, aby mě využily a pronásledovaly. Rozhodla jsem se sdílet svoji kultivační zkušenost ze tří důvodů: 1) abych odhalila činy zla, 2) abych nezapomněla, 3) abych povzbudila praktikující s podobnými zkušenostmi, aby se dříve probudili a stali se lepšími kultivujícími. Falun Gong jsem začala praktikovat v červenci roku 1998 a zdálo se to „přirozené“, ale bylo to něco, na co jsem čekala tisíce let. Kdykoliv jsem cvičila, viděla jsem pod svýma nohama žlutou chryzantému drženou symbolem tchaj-ťi. Vyvinuly se u mě mnohé nadpřirozené síly a schopnosti a spousta z nich byla podobná těm popsaným v Zhuan Falunu.

Pro běžného člověka je sebedůvěra velmi důležitá. Ale ještě důležitější je pro kultivujícího. Když sebedůvěra chybí, nepřináší to žádnou výhodu. Podstata sebedůvěry u praktikujícího vychází z pevné víry v Učitele a v Dafa. Zjistil jsem, že u některých praktikujících se projevuje nedostatek sebedůvěry. Říkají taková slova, jako: „Nejsem v kultivaci dost pilný,“ „Nedělám dobře tři věci,“ „Už víc nejsem praktikující,“ „Určitě tentokrát onemocním,“ „Učitel se už o mě pravděpodobně nebude starat,“ „Musím jít do nemocnice a brát léky.“ Díky Zákonu víme, že hmota a mysl je jedno a totéž a kultivace závisí na pevné víře. V tom hrají rozhodující roli myšlenky člověka.

25. dubna 1999, před začátkem pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny, více než deset tisíc praktikujících Falun Gongu přijelo do Pekingu, aby se s klidnou apelací obrátili na Výbor pro stížnosti. Předložili tři prosté požadavky: propustit praktikující Falun Gongu vězněné v Tchien-ťinu, povolit zákonně a otevřeně praxi Falun Gong a povolit oficiální vydávání knih Falun Gongu. V tento den v důsledku klidných rozhovorů mezi představiteli Falun Gongu a odpovědnými úředníky státního výboru a také díky obrovské výdrži a nezničitelné víře praktikujících, kteří klidně stáli před budovou Čung-nan-chaj (sídlo centrální vlády v Pekingu), nebylo umožněno uskutečnění tajného záměru Ťiang Ce-mina a Luo Kana, kteří plánovali tuto praxi potlačit.

Jsem novým praktikujícím Falun Dafa. Zákon jsem získal předminulý rok v létě, tehdy mi bylo sedmnáct let. Rád bych v tomto příspěvku napsal o mých zkušenostech z kultivace. Vždy, když jsem získal nějaké pro mou praxi zásadní pochopení nebo zkušenost, řekl jsem si, že bych se o tom měl podělit s ostatními praktikujícími. Ale vždy jsem to odkládal a postupem času zesláblo i nadšení z nově nabytého pochopení, a tak jsem si myslel, že o něm už není třeba mluvit. Nyní jsem se rozhodl, že je čas, abych konečně příspěvek napsal. Chtěl bych se touto cestou sám zlepšit a také snad budou moje omezené zkušenosti schopny pomoci ostatním praktikujícím.

Falun Gong, také nazývaný Falun Dafa, vznikl v Číně a rozšířil se do více jak 80 zemí a regionů po celém světě. Jenom Tchaj-wan samotný má něco přes 500 000 praktikujících a toto číslo je mnohokrát vyšší než před začátkem pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny. V červenci 2009 to bude 10 let od začátku tohoto krutého pronásledování. Média v zahraničí chtějí vědět, jestli Falun Gong z pevninské Číny vymizel. Před několika lety byli praktikující Falun Gongu často viděni na náměstí Nebeského klidu, držíce bannery a mírumilovně protestujíce proti perzekuci, navzdory tomu, že byli většinou během několika minut zatčeni policisty v uniformách nebo v civilu.

Nedávno bylo zatčeno několik praktikujících, včetně místní kontaktní osoby. Jejich domy byly prohledány a bylo znovu otevřeno několik tříd na vymývání mozků. To ukazuje, že Komunistická strana Číny není ochotná uznat, že selhala ve svém desetiletém pronásledování Falun Gongu. Na druhou stranu to také naznačuje, že pořád ještě máme spoustu nedostatků v naší kultivaci a že zlé síly je využily jako omluvu pro naše pronásledování. S tím, jak postupuje náprava Zákona dopředu, požadavky na každého učedníka Dafa se zvyšují a zpřísňují; to platí zvláště pro praktikující, kteří vykonávají práci koordinátora.

Falun Gong jsem začal praktikovat v roce 1998. V roce 2005 jsem byl uvězněn za distribuci materiálů objasňujících pravdu. Po mém propuštění v květnu roku 2008 jsem byl přeřazen z operačního oddělení lékařské fakulty na oddělení ambulantní. V den mého nástupu do práce mě přivítal děkan školy. Řekl mi: „Generální ředitel Li rozhodl, že budete pracovat na ambulantním oddělení. Přijdete do styku se spoustou lidí. Nezapomeňte, co od vás Mistr Li očekává! Protože jste tu první den, dejte do pořádku zdravotní záznamy.“ Přikývl jsem, usmál jsem se na něj a začal dělat svou práci.

Každé ráno, ve 3.50 hodin, začínám cvičit spolu s ostatními praktikujícími z celého světa. Mistr řekl: „Svatá písma kultivují vaši mysl, cvičení utužuje vaše tělo.“ (Hong Yin) To mě povzbudilo a umožnilo mně, ženě po sedmdesátce, pokračovat v ranním cvičení přes více jak rok. Umožnilo mi to zažít projev zázračnosti Dafa. Když jsem s ranními cvičeními začínala, buď jsem se budila moc brzy, nebo jsem zaspala. Ale ve svém srdci jsem nepřestávala myslet na to, co řekl Mistr: „Existuje cesta pro kultivaci gongu, mysl je tou cestou, v nezměrném oceánu Dafa, utrpení je tvou lodí.“ (Hong Yin, „Falun Dafa“) To mě probouzí a umožňuje dělat cvičení s dobrou náladou.

Chtěl jsem napsat příspěvek pro tuto konferenci, ale pořád jsem čekal na nějaký velký zážitek nebo vítězství v kultivaci nebo na nějaký příklad o úspěšně zakončeném projektu Dafa, který bych mohl sdílet. Ale nic z toho se nestalo. Nicméně jsem pořád ještě chtěl něco sdílet, protože když nikdo nenapíše o kultivačních zkušenostech nebo se každý cítí jako já, pak bychom nemohli mít tyto konference a nemohli bychom použít toto fórum pro vzájemné zlepšování. A tak jsem se rozhodl napsat o několika menších zážitcích a zkušenostech a mém všeobecném stavu.

Ta první se mi stala při našich společných ranních čteních. Ranní čtení mně pomáhala odhalovat mé připoutanosti, nedostatky, které vyplouvaly v průběhu dne a ukazovaly se v různých zkouškách poměrně jasně. Dočetli jsme a pak sdíleli. Když jsme mluvili o představení Shen Yun, jeden praktikující řekl, že u mě cítí strach v souvislosti s představením. Já jsem u sebe nic takového nenašel, jen jsem řekl, že jeden strach mám - říci upřímně jiným praktikujícím, když s nimi mám problém. Mluvil jsem o konkrétních praktikujících, se kterými jsem při minulých přípravách Shen Yun již nějaké problémy řešil, ale nikdy jsme nešli do hloubky, protože zřejmě oběma stranám bylo nepříjemné dotýkat se vlastního ega.

V říjnu roku 2007 moje nejstarší sestra a její manžel jeli na kole proti větru, aby mi doručili knihu Zhuan Falun. Jen co jsem dočetla první stránku, okamžitě jsem si pomyslela: „To je přesně to, co jsem hledala!“ Přečetla jsem ji najednou. Když o tom teď přemýšlím, byl to skutečný zázrak. Moje tělo se poté stalo lehkým. Také jsem viděla Faluny, velké i malé, všech různých barev. A také jsem viděla scénu z jiné dimenze. Zažila jsem, že toto je pravý Zákon. Všechno, co Mistr řekl, je pravda. Od té doby jsem začala opravdu kultivovat. Všechny mé nemoci zmizely a můj charakter se také neustále zlepšoval. Chovala jsem se podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti v každé situaci.

Pan Liou Che (smyšlené jméno) pochází z provincie Chen-an a je mu padesát let. Obvykle nerad sleduje divadelní představení. Ale jednou večer mu jeden ze členů jeho rodiny dal kopii DVD Shen Yun Performing Arts z roku 2008 a on si ji vzal domů. Bylo kolem půlnoci, když začal DVD sledovat. Společně s ostatními členy rodiny jej sledovali až do třetí hodiny ranní a nenechali si ujít ani jedinou scénu. Pan Liou Che si dojetím povzdechl: „Je to tak krásné! Takové velkolepé představení! Ať se na to díváte z kteréhokoliv úhlu; od vytvoření, přes choreografii, až po výkony umělců. To by žádný obyčejný člověk nedokázal. Význam představení byl příliš hluboký, než aby to byla jen pouhá zábava.“

Pokud praktikující Falun Dafa mají symptomy chorobové karmy, měli by okamžitě vysílat spravedlivé myšlenky, aby odstranili faktory zla, které je pronásledují. Máme se dívat do svého nitra a zbavovat se svých připoutání. Při vysílání spravedlivých myšlenek na dva podněty, abych odstranil symptomy chorobové karmy, se mi přihodila následující věc. V polovině července roku 2008 jsem se cítil tak zle, že jsem už jen posedával na gauči. Posadil jsem se do lotosového sedu a vysílal jsem spravedlivé myšlenky, protože mi bylo jasné, že mě pronásleduje zlo. Rozhodl jsem se soustředit své myšlenky na zlého ducha Komunistické strany Číny a na temné přisluhovače a prohnilé démony, kteří pronásledovali mé lidské tělo.

Chci sdílet s ostatními praktikujícími něco, co se mi stalo včera. Nejdřív musím uvést, že jsem vždycky měl problémy s děláním cvičení. Nikdy jsem nebyl pilný při jejich vykonávání. Snad v ostatních směrech své kultivace si vedu lépe. Pokaždé, když jsem zamýšlel, že půjdu cvičit, cítil jsem se stísněně. Ten pocit byl takový zamlžený, nejasný a já jsem se nikdy nepokusil najít jeho kořeny nebo příčinu, i když jsem matně věděl, že to způsobuje lenost. Věděl jsem, že jsem líný, že je to moje velké připoutání, a že mám i spoustu dalších malých připoutání, ale důvod, proč jsem si nevedl dobře, nejvíc odpovídal připoutání lenosti.

Podle legendy, než Buddha Šákjamuni dosáhl nirvány, zanechal svým učedníkům konečnou sadu pravidel. Jedno z nich bylo: Nesmíš zaspat (přispávat si). Jeho učení bylo velmi hluboké a jeho poslední slova byla velmi důležitá. Možná, že toto pravidlo bylo jedno z nejdůležitějších, které svým učedníkům zanechal. Důvodem k přispávání je lenost, jedna z démonických povah lidských bytostí. Když se tento zvyk nepřekoná, pak si člověk v určitém směru pěstuje svoji démonickou povahu.

Bydlím ve vesnici v provincii Ťi-lin a šedesát let jsem žil v ateistické společnosti, jejíž mysl je ovládána Komunistickou stranou Číny. Podle mě je naše společnost plná kultury strany a její filozofie třídního boje a ubližování druhým. Chyběl mi soucit. Dnes je naše společnost naplněná morální zkažeností. Využíval jsem ostatní, měl jsem špatné návyky jako je pití alkoholu, pravidelně jsem chodil za prostitutkami a hrál jsem hazardní hry. Nevěřil jsem na karmickou odplatu. Pak jsem před několika lety dostal mrtvičku. Moje zdraví se okamžitě zhoršilo a i když jsem byl několikrát na léčení v nemocnici, nevyléčil jsem se. Hodně jsem trpěl.

Pro praktikující Falun Dafa je studování Zákona klíčem k jejich zvýšení. Je to předpoklad pro vysílání spravedlivých myšlenek i pro objasňování pravdy. Chtěla bych všem praktikujícím navrhnout, aby si pro studování Zákona stanovili pevný čas, tak jako jsme to učinili při praktikování cvičení. Lidé, kteří pracují, si mohou zvolit čas od 19.10 do 20.50. Lidé, kteří nepracují, mohou číst v době od 7.10 do 8.50. Pokud to tak budeme dělat, dosáhneme velmi dobrých výsledků. Chtěla bych nyní spolupraktikujícím sdělit, jak jsem si rozdělila denní čas.

Následoval druhý zážitek, při kterém mi šlo o život. Jednou kolem půlnoci mi volala moje máma, abych vstala a vysílala spravedlivé myšlenky. Slíbila jsem jí to, ale nemohla jsem se probrat a zase jsem usnula a začala jsem snít. Vstoupila jsem do haly, která se podobala nějakému kostelu. Uvnitř byla úplná tma a já jsem měla trochu strach. Najednou jsem pocítila závan studeného větru a otřásla jsem se po celém těle. Poté se objevili duchové a volali na mě, že mě jdou zabít. Rychle jsem se posadila, překřížila nohy a začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky. Oni se ale začali smát jako pominutí a přibližovali se ke mně.

Chtěla jsem lidem říkat pravdu o Falun Gongu, ale měla jsem zábrany a strach, že mi lidé neporozumí a nebudou mě chtít poslouchat. Když jsem si vzpomněla na své sny, uvědomila jsem si, že vlastně všichni mí spolužáci ze základní školy, ze střední školy a z gymnázia, ti všichni byli bytostmi v mém světě. Často jsem myslela na to, že bych měla svým spolužákům objasnit pravé skutečnosti o pronásledování Falun Gongu a pomoci jim, aby vystoupili z Komunistické strany Číny. Díky tomu strachu, že mě nepochopí, jsem to nechala být, a tak jsem propásla mnoho příležitostí.

Tábory nucených prací, které jsem viděla v jiných dimenzích, vypadaly stejně jako tábory nucených prací v této dimenzi. Jediný rozdíl byl v tom, že tam byly mnohem horší bytosti a celý prostor byl větší než tady. Uprostřed tamějšího tábora byl obrovský rybník naplněný krví. Kolem dokola stáli démoni v uniformách dozorců. Také tam byla monstra, která přihlížela a velmi pozorně sledovala ten krvavý rybník. V rybníce byli zakrvácení praktikující Falun Dafa, kteří spali stočení do klubíčka. Každý praktikující spal v jednom vejci, jako nenarozené dítě. Normálně jsou embrya živena matkou, ale těmto lidem byla odebírána krev, kterou pak nasávali démoni a monstra jako určitý druh energie.

V jiných dimenzích jsem často na své úrovni viděla koleje, po nichž sem a tam jezdily vlaky. Mezi všemi těmi kolejemi byla jen jedna jediná kolej pro vlaky, které vezly praktikující Falun Dafa, zatímco ty ostatní koleje vedly k nízkým světům, do pekla, do říše démonů a do říše zvířat. Mezi nimi byla ještě jedna specielní kolej, po které jeli jen ti, kdo byli pořád ještě spojeni se zlou komunistickou stranou. Pak tam byly ještě koleje, jejichž místo určení bylo neznámé. Podél těch kolejí stáli každý den lidé, kteří čekali na různé vlaky. V jejich očích se zračila obrovská nervozita. Každý z nich jen tiše doufal, že bude moci nastoupit do vlaku pro praktikující Falun Dafa. A tak se všichni báli toho, že je vezme nějaký jiný vlak.

Po začátku nápravy Zákona často cestovalo mé hlavní vědomí do jiných dimenzí. Jednou jsem viděla, jak nebeská panna učí děti písně Dafa. Někdy jsem zpívala s nimi, ale vždycky jsem na stejném místě v textu udělala dvě chyby a děti to zpívaly po mně. Bylo mi trapně. Když jsem v tomto světě četla knihy Dafa, nebe tam se rozjasnilo četnými paprsky a zvuk mého tichého čtení se rozléhal po celém světě. A děti šťastně volaly: „Je čas vyučování, je čas vyučování!“ a shromáždily se na speciálním místě, aby mohly poslouchat Zákon. Někdy jsem při studování Zákona nebyla moc pozorná a tehdy děti mohly slyšet jen nesrozumitelné zvuky. Přestala jsem číst a paprsky i hlas zmizely, a tak byly děti velmi zklamané.

Nakonec jsem tu připoutanost ke strachu odstranila a vrátila jsem se zpátky domů. Na webovou stránku Ming-chuej jsem poslala slavnostní prohlášení, že budu opět pokračovat v kultivaci. Pochopila jsem, že vysíláním spravedlivých myšlenek mohu odmítnout pronásledování a odstraňovat ho. Proto jsem poprvé od začátku pronásledování vysílala spravedlivé myšlenky. Na tuto zkušenost si vzpomínám stále velmi živě. Poté, co jsem napřímila ruku před hrudí, jsem byla ani ne za dvě minuty tak vyčerpaná, že jsem usnula.

S praktikováním Falun Dafa jsem začala v roce 1997. Tehdy mi bylo 18 let. Na cestě, kterou jsem se vydala, mi bylo otevřeno mé třetí oko a uši. Od té doby považuji všechny věci za pravdivé, i když spím a zdají se mi sny. Mám totiž živé sny, z nichž mi mnohé napovídají, že mám kontakt s jinými dimenzemi. Někdy vstoupí mé hlavní vědomí do jiných dimenzí, jakmile zavřu oči. Mohu vidět mnoho věcí a také je udělat. To vše je pro mě velmi skutečné. Jako kultivující jsem však byla velmi líná a dělala mnoho jiných věcí. Zákon jsem studovala málo a také jsem velmi málo cvičila.

Je to už nějaký čas, co se potýkám se zkouškami ohledně žádostivosti. V minulosti tělesná rozkoš byla zaseta hluboko do mého těla starými silami a jako obyčejný člověk jsem se v té době o tyto věci velmi zajímal. Když jsem obdržel Velký Zákon, po nějaké době jsem zjistil pojem žádostivosti a začal jsem si ji pomalu uvědomovat v osobní rovině. Nejdříve jsem měl chabé pochopení toho, že je to špatné, a že se to musí odstranit jenom proto, že to říkají ostatní. Dokonce i slovo žádostivost jsem neznal a setkal jsem se s ním poprvé.

Jednou jsem měl při rozdávání letáčků takový zážitek. Když jsem rozdával letáčky na cestě domů z práce, šel jsem přes Jungmannovo náměstí, kde stála skupinka lidí s transparenty. Byl tam také jeden řečník s mikrofonem a reproduktory. Řečník byl z náboženské skupiny a hlásal svoji víru. Zrovna mluvil o tom, pokud si to dobře pamatuji, jak bychom měli milovat bližního svého, a o podobných věcech. Šel jsem za ním a nabídl mu letáček. Symbolicky mě odtlačil dlaní ruky a odvrátil tvář s výrazem, ze kterého jsem odtušil vzkaz: „Nevyrušuj mě, nezasahuj do mého kázání, teď tady něco dělám a ty mě rušíš, nemám zájem se tím letáčkem vůbec zabývat.“